Boháč a Lazar jsou postavy v jednom příběhu, který vyprávěl Ježíš. (Lukáš 16:19–31) Tito muži představovali dvě skupiny lidí: 1. pyšné židovské náboženské vůdce v Ježíšově době a 2. obyčejné, ale upřímné lidi, kteří dobře reagovali na Ježíšovo poselství.

V tomto článku se dozvíte:

•  Co Ježíš řekl o boháči a Lazarovi?

•  Je to skutečný příběh?

•  Podporuje tento příběh nauku o pekle?

•  Co příběh o boháči a Lazarovi znamená?

 Ježíš v 16. kapitole Lukáše popisuje dva muže, kterým se dramaticky změnily okolnosti.

 O co v tomto příběhu jde? Boháč žil v přepychu. K jeho bráně pokládali žebráka, který se jmenoval Lazar a který doufal, že dostane nějaké zbytky z boháčova stolu. Za nějakou dobu žebrák zemřel a andělé ho odnesli k Abrahamovi. Pak zemřel i boháč a byl pohřben. V tomto příběhu oba muži žijí dál i po smrti. Boháč po smrti trpí v ohni a prosí Abrahama, aby poslal Lazara, který by mu na konečku prstu přinesl kapku vody a svlažil mu jazyk. Abraham to odmítl a řekl, že situace obou mužů se teď otočila a každý z nich zažívá opak toho, co měl za života. Taky řekl, že se mezi nimi vytvořila velká propast, kterou není možné překročit.

 Ne. Je to podobenství, které Ježíš vyprávěl, aby svoje posluchače něco naučil. To, že se jedná o podobenství, uznávají i odborníci. Například Český ekumenický překlad v mezititulku k této části uvádí, že jde o podobenství. A v poznámce v katolické Jeruzalémské bibli se píše, že „příběh je podobenství, jež nemá žádnou spojitost s historickou skutečností“.

 Učil Ježíš, že existuje život po smrti? Chtěl říct, že někteří lidé trpí v pekle a že Abraham s Lazarem byli v nebi? Tak to být nemohlo, a to z několika důvodů.

 Například:

•   Kdyby boháč trpěl v doslovném ohni, voda z Lazarova prstu by se hned vypařila.

•   A i kdyby se nevypařila, v doslovném ohni by jediná kapka vody boháčovi žádnou úlevu nepřinesla.

•   Když Ježíš vyprávěl toto podobenství, Abraham nemohl být v nebi. Ježíš totiž jasně řekl, že do nebe ještě nikdo nevystoupil. (Jan 3:13)

 I když se jedná o podobenství, někteří lidé tvrdí, že podporuje myšlenku, že dobří lidé jdou do nebe a špatní lidé trpí v pekle. a

 Je takový názor opodstatněný? Ne.

 Nauka o pekle je v rozporu s tím, co Bible říká o stavu mrtvých. Bible neučí, že všichni dobří lidé po smrti žijí v nebi a že špatní lidé trpí v ohnivém pekle. Naopak jasně říká: „Živí totiž vědí, že zemřou, ale mrtví nevědí vůbec nic.“ (Kazatel 9:5)

 Boháč a Lazar představují dvě skupiny lidí, kterým se měly brzy radikálně změnit okolnosti.

 Boháč evidentně představuje židovské náboženské vůdce, „kteří měli rádi peníze“. (Lukáš 16:14) Slyšeli, co Ježíš káže, ale odporovali mu. Na obyčejné lidi se dívali svrchu. (Jan 7:49)

 Lazar představuje obyčejné lidi, kteří na Ježíšovo poselství dobře reagovali a kterými židovští náboženští vůdci pohrdali.

 Obě skupiny čekala velká změna.

•   Židovští náboženští vůdci si mysleli, že mají Boží přízeň. Protože ale nepřijali Ježíšovo poselství, Bůh je i jejich způsob uctívání zavrhl a oni tak v obrazném smyslu zemřeli. A když slyšeli, co Ježíš a jeho následovníci kážou, bylo to pro ně utrpení. (Matouš 23:29, 30; Skutky 5:29–33)

•   Obyčejní lidé, které jejich náboženští vůdci dlouho zanedbávali, teď mohli poznat Boha a vytvořit si k němu blízký vztah. Mnozí z nich přijali to, co Ježíš učil, a hodně jim to pomohlo. Měli příležitost získat Boží přízeň a mít ji navždy. (Jan 17:3)