Evangelium podle Matouše 9:1–38
9 Nastoupil tedy do člunu, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města.+
2 Vtom k němu přinesli ochrnutého muže ležícího na nosítkách. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Seber odvahu, synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“+
3 Ale někteří znalci Zákona si říkali: „Ten člověk se rouhá.“
4 Ježíš věděl, co si myslí, a tak se jich zeptal: „Proč si ve svém srdci myslíte takové špatné věci?+
5 Je jednodušší říct ‚Jsou ti odpuštěny hříchy‘, nebo ‚Vstaň a choď‘?+
6 Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi pravomoc odpouštět hříchy...“ Nato řekl ochrnutému: „Vstaň, vezmi si nosítka a jdi domů.“+
7 A on vstal a odešel domů.
8 Když to viděly zástupy, žasly a oslavovaly Boha, který dal lidem takovou moc.
9 Cestou odtamtud Ježíš uviděl muže, který se jmenoval Matouš, jak sedí v daňové kanceláři. Řekl mu: „Buď mým následovníkem.“ A on vstal a následoval ho.+
10 Později, když Ježíš se svými učedníky jedl* v jeho domě, přišlo hodně výběrčích daní a hříšníků a jedli s nimi.+
11 Ale když to viděli farizeové, zeptali se jeho učedníků: „Jak to, že váš učitel jí s výběrčími daní a hříšníky?“+
12 Ježíš je slyšel a řekl: „Zdraví lidé nepotřebují lékaře, ale nemocní ano.+
13 Jděte tedy a přemýšlejte, co znamenají slova: ‚Chci milosrdenství, a ne oběti.‘+ Nepřišel jsem totiž zvát ty, kdo jednají správně, ale hříšníky.“
14 Potom k němu přišli Janovi učedníci a zeptali se ho: „Jak to, že se my a farizeové postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“+
15 Ježíš jim odpověděl: „Ženichovi přátelé přece nemají důvod truchlit, dokud je ženich+ s nimi. Ale přijde doba, kdy jim ženicha vezmou,+ a potom se budou postit.
16 Nikdo nepřišívá záplatu z nesražené látky na starý oděv, protože nový kus látky se z oděvu vytrhne a díra se zvětší.+
17 Ani se nedává mladé víno do starých měchů. Jinak měchy prasknou, víno se vylije a měchy se zničí. Lidé dávají mladé víno do nových měchů, a tak se obojí uchová.“
18 Zatímco s nimi mluvil, přistoupil k němu jeden z představených synagogy, poklonil se mu* a řekl: „Moje dcera teď už nejspíš zemřela, ale pojď, polož na ni ruku, a ožije.“+
19 Ježíš tedy vstal a i s učedníky šel s ním.
20 Vtom se k němu zezadu přiblížila žena, která 12 let trpěla krvácením,+ a dotkla se třásní jeho oděvu.+
21 Říkala si totiž: „Stačí, když se dotknu jeho oděvu, a uzdravím se.“
22 Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Seber odvahu, dcero, tvá víra tě uzdravila.“+ A od té chvíle byla ta žena zdravá.+
23 Když Ježíš přišel do domu představeného synagogy a uviděl hráče na flétny a mnoho naříkajících lidí,+
24 řekl: „Odejděte odsud. Ta dívenka nezemřela, ale spí.“+ Začali se mu však vysmívat.
25 Jakmile je všechny poslal ven, vešel dovnitř, vzal dívenku za ruku+ a ona vstala.+
26 Zpráva o tom se samozřejmě rozšířila po celém kraji.
27 Když odtamtud Ježíš odcházel, šli za ním dva slepí muži+ a křičeli: „Smiluj se nad námi, Synu Davida!“
28 Potom co vešel do domu, ti muži k němu přistoupili a on se jich zeptal: „Věříte, že to můžu udělat?“+ „Ano, Pane,“ odpověděli mu.
29 A tak se dotkl jejich očí+ a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry.“
30 A oba začali vidět. Pak jim Ježíš důrazně přikázal: „Ať se to nikdo nedozví.“+
31 Ale oni odešli a vyprávěli o něm po celém kraji.
32 Když odcházeli, lidé k němu přivedli němého člověka posedlého démonem.+
33 Ježíš démona vyhnal a němý člověk začal mluvit.+ Zástupy žasly a říkaly: „Něco takového se v Izraeli ještě nikdy nestalo.“+
34 Ale farizeové říkali: „Vyhání démony s pomocí vládce démonů.“+
35 A Ježíš se vydal na cestu po všech městech a vesnicích, vyučoval v synagogách, kázal dobrou zprávu o Království a uzdravoval lidi s nejrůznějšími nemocemi a potížemi.+
36 Když viděl zástupy lidí, bylo mu jich líto,+ protože byli zubožení a bezradní jako ovce bez pastýře.+
37 Potom řekl svým učedníkům: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo.+
38 Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“+
