KAŽDÝ den mají lidé spoustu příležitostí projevit druhým laskavost. Zdá se však, že mnozí myslí jen sami na sebe. Můžeme to vidět téměř na každém kroku — lidé bezostyšně okrádají druhé, jezdí agresivně, mluví sprostě a snadno vybuchnou.

Postoj „nejdřív já“ je běžný také v rodinách. Například někteří manželé se rozvádí jen proto, že jeden z nich si myslí, že si zaslouží něco lepšího. Někteří rodiče dokonce nevědomky podněcují sobectví ve svých dětech. Jak? Tím, že jim dopřávají, na co si děti vzpomenou, a zdráhají se jakkoli je ukázňovat.

Naproti tomu mnozí rodiče učí své děti, aby nejdřív myslely na druhé, a přináší to skvělé výsledky. Ohleduplné děti si snadněji najdou přátele a mají trvalé vztahy. Jsou také spokojenější. Proč? V Bibli se píše: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35)

Pokud máte děti, jak jim můžete pomoci, aby měly užitek z toho, že budou laskavé, a aby se nenakazily egocentrismem, který je všude kolem nich? Uvažujte o třech léčkách, které mohou ve vašich dětech podporovat postoj „nejdřív já“, a také o tom, jak se jim můžete vyhnout.

Problém: Psychologové si všimli znepokojivého trendu: mnoho mladých lidí vstupuje do pracovního procesu s přehnaným sebevědomím — očekávají úspěch, i když pro něj udělají málo nebo vůbec nic. Někteří předpokládají, že budou rychle povýšeni, ačkoli svou práci ještě nezvládají. Jiní jsou přesvědčeni o své výjimečnosti a myslí si, že si zaslouží zvláštní zacházení. Když si uvědomí, že okolní svět jejich názor nesdílí, položí je to.

Co je za tím: Přehnané sebevědomí může pramenit z toho, jak byl člověk vychováván. Například někteří rodiče byli příliš ovlivněni trendem, který je populární v posledních několika desetiletích a který klade důraz na sebeúctu. Zdálo se, že tento přístup má své opodstatnění: Pokud trocha chvály je pro dítě dobrá, pak hodně chvály je lepší. Také se tvrdilo, že sebemenší náznak rodičova neschválení dítě pouze sklíčí. Když rodič takto jednal, byl ve světě zaměřeném na budování sebeúcty považován za prototyp nezodpovědného rodiče. S dětmi se nesmělo zacházet tak, aby ze sebe měly špatný pocit.

Mnoho otců a matek proto začalo zahrnovat své děti chválou, i když neudělaly nic, co by si ji zasloužilo. Každý úspěch, i ten sebemenší, byl oslavován; každé nerozvážné jednání, i to sebevětší, bylo přehlíženo. Rodiče byli přesvědčeni, že budovat v dětech sebeúctu znamená ignorovat to špatné a chválit za všechno ostatní. Chválit děti, aby ze sebe měly dobrý pocit, se stalo důležitější než učit je dosahovat cílů, které by jim dobrý pocit přinesly.

Co říká Bible: Bible uznává, že chvála je namístě, když je zasloužená. (Matouš 25:19–21) Ale chválit děti jenom pro to, aby se cítily dobře, může vést k tomu, že si na sebe vytvoří zkreslený názor. Bible trefně říká: „Jestliže si . . . někdo myslí, že je něco, když není nic, klame svou vlastní mysl.“ (Galaťanům 6:3) Rodičům proto právem radí: „Neodpírej dětem kázeň. Tím, že budeš pevný, je nezabiješ.“ * (Přísloví 23:13, Contemporary English Version)

Co můžete dělat: Dejte si za cíl ukázňovat děti, když je to zapotřebí, a chválit je, když si to opravdu zaslouží. Nechvalte je jen proto, aby se cítily dobře. Pravděpodobně to bude k ničemu. Kniha Generation Me říká: „Zdravá sebedůvěra vychází ze zdokonalování schopností a učení se novým věcem, ne z toho, že vám někdo říká, jak jste skvělí jen proto, že existujete.“

„Nemysli si o sobě víc, než bys měl. Místo toho buď skromný.“ (Římanům 12:3, Good News Translation)

Problém: Mnozí mladí lidé, kteří po škole nastupují do práce, jsou špatně připraveni na náročné situace. Některé zdrtí sebemenší kritika. Jiní jsou věčně nespokojení a vezmou jen takovou práci, která odpovídá jejich vysněným představám. Například v knize Escaping the Endless Adolescence doktor Joseph Allen vypráví o mladém muži, který mu během přijímacího pohovoru řekl: „Některé pracovní úkoly mi připadají trochu nudné a já se nudit nechci.“ Doktor Allen píše: „Podle všeho nechápal, že součástí každé práce je něco, co je trochu nudné. Jak je možné, že na to za 23 let nepřišel?“

Co je za tím: V posledních desetiletích mnozí rodiče cítí povinnost chránit své děti před jakýmikoli těžkostmi. Napsala vaše dcera špatně písemku? Vložte se do toho a požadujte, aby jí dal učitel lepší známku. Dostal váš syn pokutu? Zaplaťte ji za něj. Nevyšel mu vztah s nějakou dívkou? Svalte veškerou vinu na ni.

I když je přirozené, že chcete vaše děti chránit, pokud to přeháníte, můžete jim uškodit. Budou si totiž myslet, že za své jednání nemusí nést odpovědnost. „Místo aby získaly zkušenost, že bolest a zklamání mohou překonat, a dokonce se z toho poučit, vyrostou z nich extrémně sebestřední lidé přesvědčení o tom, že svět a rodiče jim něco dluží,“ píše se v knize Positive Discipline for Teenagers.

Co říká Bible: Těžkosti k životu patří. Bible uvádí: „Špatné věci [se] stávají každému!“ (Kazatel 9:11, Easy-to-Read Version) To platí i o dobrých lidech. Apoštol Pavel, který byl křesťanem, například během své služby snášel nejrůznější těžkosti. Mělo to ale i svou kladnou stránku. Napsal: „Naučil [jsem se] být soběstačným, ať jsem v jakýchkoli okolnostech. . . . Naučil [jsem se] tajemství, jak být sytý i jak hladovět, jak mít hojnost i jak trpět nouzi.“ (Filipanům 4:11, 12)

Co můžete dělat: S ohledem na úroveň zralosti vašich dětí se snažte jednat podle biblické zásady: „Každý musí nést svůj vlastní náklad.“ (Galaťanům 6:5, Bible21) Pokud váš syn dostane pokutu, možná bude nejlepší, když si ji zaplatí z kapesného nebo z platu. Když vaše dcera napíše špatně písemku, může to být upozornění, aby se příště lépe připravila. Pokud váš syn prožije nešťastnou lásku, utěšte ho, ale ve správný čas mu také pomozte, aby přemýšlel například o otázce: Když se na to podívám zpětně, může mi tato zkušenost ukázat, v čem bych se měl zlepšit? Děti, které překonávají své problémy, jsou silnější a mají větší sebedůvěru, což jsou klady, které by jim chyběly, kdyby je pořád někdo zachraňoval.

„Ať každý prokáže, jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání.“ (Galaťanům 6:4)

Problém: V jednom průzkumu mezi mladými lidmi 81 procent dotázaných řeklo, že nejdůležitějším cílem jejich generace je zbohatnout. Daleko vzadu zůstala pomoc druhým. Úsilí zbohatnout ale nevede ke spokojenosti. Průzkum ukázal, že lidé, kteří jsou zaměření na majetek, jsou méně šťastní a více deprimovaní. Častěji také trpí fyzickými a duševními problémy.

Co je za tím: Některé děti vyrůstají v materialisticky zaměřené rodině. „Rodiče chtějí, aby jejich děti byly šťastné, a děti zase chtějí nejrůznější věci,“ píše se v knize The Narcissism Epidemic. „Rodiče jim je proto kupují. A děti jsou šťastné, ale jen chvíli. Pak chtějí další věci.“

Samozřejmě že reklamní průmysl tento hladový spotřební trh dychtivě využívá. Používá slogany jako „Zasloužíš si to nejlepší!“ nebo „Jen si to dopřej!“. Mnozí mladí se na tyto návnady chytili a teď se topí v dluzích, protože nejsou schopní splácet věci, které „si zaslouží“.

Co říká Bible: Bible uznává, že peníze potřebujeme. (Kazatel 7:12) Zároveň ale upozorňuje, že „láska k penězům je . . . kořenem škodlivých věcí všeho druhu“. A dodává: „Tím, že někteří o tuto lásku usilovali, . . . celí se probodali mnoha bolestmi.“ (1. Timoteovi 6:10) Bible nás nepovzbuzuje, abychom hromadili bohatství, ale abychom byli spokojení s věcmi, které k životu nezbytně potřebujeme. (1. Timoteovi 6:7, 8)

„Ti, kdo se rozhodli, že zbohatnou, upadají do pokušení a léčky a do mnoha bláznivých a škodlivých tužeb.“ (1. Timoteovi 6:9)

Co můžete dělat: Pokud jste rodič, prozkoumejte svůj vztah k penězům a hmotným věcem. Správně si seřaďte priority, držte se jich a pomáhejte v tom i svým dětem. Kniha The Narcissism Epidemic doporučuje: „Rodiče mohou s dětmi začít rozhovor na taková témata například otázkami: Kdy je dobré nakupovat zlevněné věci? Kdy to dobré není? Jak vysoký je úrok? Kdy sis naposledy koupil něco jenom proto, že ti to řekl někdo jiný?“

Nepoužívejte hmotné věci jako náplast na rodinné problémy, kterými byste se měli zabývat. „Každý ví, že řešit problémy hmotnými věcmi k ničemu nevede,“ píše se v knize The Price of Privilege. „Problémy se musí řešit rozumem, s pochopením a empatií, ne botami a kabelkami.“