Pokorní lidé mají úctu k druhým. Nechovají se namyšleně ani nečekají, že s nimi budou ostatní zacházet nějak výjimečně. Upřímně se o druhé zajímají a jsou ochotní se od nich něco naučit.

Někteří pokoru nesprávně považují za slabost. Ve skutečnosti je to ale silná stránka osobnosti, která člověku pomáhá uvědomovat si svoje chyby a uznávat svá omezení.

• Pokora napomáhá lepším vztahům. „Obecně vzato, pokorní lidé mají k druhým blíž,“ říká kniha The Narcissism Epidemic. Dodává, že takoví lidé „si s ostatními líp rozumí“.

• Pokora dítěti pomůže do budoucna. Když se vaše dítě naučí pokoře, pomůže mu to teď i v budoucnosti – například až si bude hledat zaměstnání. „Mladý člověk, který překypuje sebevědomím a neuvědomuje si své nedostatky, si při pohovoru nejspíš nepovede dobře,“ píše dr. Leonard Sax. „Ale u mladého člověka, kterého upřímně zajímá, co mu personalista říká, je pravděpodobnější, že danou práci dostane.“ *

Pomáhejte jim, aby si o sobě nemyslely příliš.

BIBLE ŘÍKÁ: „Kdo si myslí, že je něco, a přitom nic není, ten si něco nalhává.“ (Galaťanům 6:3, Bible21)

• Nepoužívejte zavádějící fráze. Může se zdát, že věty jako „Můžou se ti splnit všechny sny“ nebo „Můžeš to dotáhnout, kamkoli budeš chtít“, budou vaše dítě motivovat. V životě to ale funguje jinak. Je pravděpodobné, že dítěti se teď i v budoucnu povede líp, když si bude dávat rozumné cíle a pracovat na tom, aby jich dosáhlo.

• Chvalte za konkrétní věci. Když dítěti jenom říkáte, jak je skvělé, pokoře ho tím nenaučíte. Buďte konkrétní.

• Nenechte dítě neomezeně používat sociální sítě. Na sociálních sítích lidé často staví na odiv sami sebe – hlásají do světa, co umí a co všechno dokázali – a to je pravý opak pokory.

• Učte dítě, aby se dokázalo rychle omluvit. Když udělá něco špatně, pomozte mu, aby si to uvědomilo a uznalo svou chybu.

 Veďte děti k vděčnosti.

BIBLE ŘÍKÁ: „Ukažte, že jste vděční.“ (Kolosanům 3:15)

• Vděčnost za věci kolem nás. Děti by si měly vážit přírody a uvědomovat si, jak moc ji potřebujeme k životu. Potřebujeme vzduch, abychom mohli dýchat, vodu, abychom měli co pít, a potravu, abychom měli co jíst. Povídejte si s dítětem o takových věcech, abyste v něm vzbudili ocenění, úžas a vděčnost za všechno krásné kolem nás.

• Vděčnost za druhé lidi. Připomínejte dítěti, že každý člověk nad ním v nějakém ohledu vyniká. A tak spíš než aby na schopnosti a dovednosti druhých žárlilo, může se od nich učit.

• Projevování vděčnosti. Učte dítě, aby umělo říkat „děkuju“ a aby jeho slova vycházela ze srdce. Dá se říct, že vděčnost je stavebním kamenem pokory.

Učte děti, že je důležité dělat něco pro druhé.

BIBLE ŘÍKÁ: „Každý ať pokorně pokládá druhé za přednější, než je sám; nevyhledávejte každý to, co je ve vašem zájmu, ale každý ať spíš myslí na zájmy ostatních.“ (Filipanům 2:3, 4, Jeruzalémská bible)

• Zapojte dítě do domácích prací. Kdybyste dítě z domácích prací vynechávali, mohli byste mu tím nepřímo říkat „Jsi příliš důležitý, než abys něco takového dělal“. Domácí povinnosti by dítě mělo udělat jako první a teprve potom si jít hrát. Vysvětlete mu, jak děláním domácích prací pomůže druhým a že si ho za to budou vážit a mít ho rádi.

• Zdůrazňujte, že pomáhat druhým má velkou hodnotu. Dělat něco pro druhé výrazně přispívá k tomu, aby z dítěte vyrostl zralý dospělý člověk. Proto svoje dítě povzbuzujte, aby si všímalo, kdo potřebuje pomoc. Povídejte si s ním, co pro takové lidi může udělat. Podporujte ho v jeho snaze a chvalte ho.