DOBRÁ pověst je natolik cenná, že má v některých zemích právní ochranu. Ta se může vztahovat na urážku nebo pomluvu, a to slovní, písemnou nebo publikovanou. O dobré pověsti jedno starověké přísloví říká: „Dobré jméno je nad všechno bohatství a uctivý respekt je víc než zlato a stříbro.“ (Přísloví 22:1, Slovo na cestu) Jak si můžeme dobré jméno a úctu druhých získat? Skvělé rady k tomu najdeme v Bibli.

Podívejme se třeba do 15. žalmu. Řeší se tam otázka, kdo může být Božím přítelem. Žalmista odpovídá, že ten, „kdo ... jedná spravedlivě, kdo mluví pravdu ze srdce, kdo jazykem svým nepomlouvá, neškodí bližnímu a neostouzí druha, kdo pohrdá těmi, kdo zaslouží zavržení, ... kdo nemění to, co odpřisáhl, i kdyby na to doplatil, [a] kdo ... se nedá podplatit“. (Žalm 15:1–5, Bible21) Člověka, který se takto chová, byste si určitě vážili.

Úctu druhých si získáváme i tak, že jsme pokorní. V Příslovích 15:33 se píše: „Před slávou je pokora.“ Pokorní lidé vidí, v čem se můžou zlepšit, a tvrdě na tom pracují. A když se někoho dotknou, nemají problém se omluvit. (Jakub 3:2) Pyšní lidé se naproti tomu snadno urazí. Bible říká: „Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu.“ (Přísloví 16:18, Bible21)

Co když ale někdo vaše dobré jméno pošpiní? Měli byste na to rychle zareagovat, i když s vámi možná lomcuje vztek? Zeptejte se sami sebe: Když se budu snažit svoji pověst bránit, nedosáhnu spíš toho, že se ta lež rozšíří? Někdy sice může být namístě podniknout určité právní kroky, ale Bible nám moudře radí: „Nevycházej ukvapeně vést právní při.“ Místo toho doporučuje: „Máš-li spor se svým bližním, vyřiď si ho sám.“ (Přísloví 25:8, 9; Slovo na cestu) * Když zvolíme tento smířlivější přístup, můžeme si ušetřit i vysoké soudní výlohy.

Bible je mnohem víc než jenom náboženská kniha. Je to spolehlivý průvodce životem. Všichni, kdo se řídí moudrými radami z Bible, získávají vlastnosti, které si zasluhují hlubokou úctu a přispívají k dobrému jménu.