Bůh Adama varoval: „V den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:17) Toto upozornění by nedávalo smysl, kdyby měl Adam tak jako tak zestárnout a zemřít. Adam věděl, že když z toho stromu nebude jíst, nikdy nezemře.

Adam s Evou z něho jíst nepotřebovali. V zahradě Eden bylo plno jiných ovocných stromů, takže rozhodně nehladověli. (1. Mojžíšova 2:9) Tím, že z něho nejedli, dávali najevo, že chtějí poslouchat toho, kdo jim dal život. Také tím ukazovali, že uznávají právo Boha stanovit jim určité hranice.

Abychom pochopili, proč Adam a Eva zemřeli, je potřeba se zamyslet nad jedním rozhovorem, který měl dalekosáhlé důsledky. Satan neboli Ďábel při něm mluvil skrze hada a vyslovil zákeřnou lež. V Bibli se píše: „Had se prokázal být nejobezřetnější ze všech divokých polních zvířat, která Jehova Bůh udělal. Začal tedy ženě říkat: ‚Skutečně Bůh řekl, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?‘“ (1. Mojžíšova 3:1)

Eva hadovi odpověděla: „Z ovoce stromů zahrady smíme jíst. Ale o jedení z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nebudete z něho jíst, ani se ho nedotknete, abyste nezemřeli.‘“ Na to jí had řekl: „Určitě nezemřete. Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ Satan vlastně tvrdil, že Jehova je lhář, který prvním lidem odpírá něco dobrého. (1. Mojžíšova 3:2–5)

Eva Satanovi uvěřila. Dívala se na strom a ten vypadal moc lákavě. A tak natáhla ruku, utrhla si ovoce a zakousla se do něj. Bible říká: „Potom nějaké dala i svému manželovi, když byl s ní, a on je začal jíst.“ (1. Mojžíšova 3:6)

Boha muselo hodně zklamat, když viděl, že jeho milované děti ho vědomě neposlechly. Co udělal? Řekl Adamovi: „Zemřeš a pohřbí tě do země, ze které jsi byl stvořen. Prach jsi a v prach se navrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:17–19, Slovo na cestu) A to se skutečně stalo. „Všechny Adamovy dny, po které žil, dosáhly devíti set třiceti let, a zemřel.“ (1. Mojžíšova 5:5) Adam neodešel do nebe nebo do nějaké jiné duchovní říše. Předtím než ho Jehova utvořil z prachu neboli prvků země, neexistoval. A když zemřel, byl opět neživý jako ten prach. Přestal existovat!

Kvůli tomu, že Adam s Evou záměrně neposlechli Boha, přišli o dokonalost a možnost žít věčně. V jejich těle se něco změnilo – stali se nedokonalými a hříšnými. To, co udělali, ale neovlivnilo jenom je samotné. Hříšnost se přenesla i na jejich potomky. V Římanům 5:12 se píše: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“

Bible popisuje hříšnost a smrt jako „závoj, který zahaluje všechny národy“. (Izajáš 25:7, Český ekumenický překlad) Tento závoj přikrývá lidstvo jako jedovatá mlha, ze které není úniku. Skutečnost je taková, že „v Adamovi všichni umírají“. (1. Korinťanům 15:22) Vzniká tedy otázka, kterou apoštol Pavel zformuloval takto: „Kdo mě vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ Dokáže to někdo? (Římanům 7:24)