Kdo ve skutečnosti vládne světu?

SETKALI jste se někdy osobně s nějakým vůdcem organizovaného zločinu? Pokud ne, znamená to, že takoví lidé neexistují? Šéfové podsvětí dokážou svou totožnost šikovně skrývat a někdy svůj gang řídí i z vězeňské cely. Avšak novinové titulky týkající se například drogových válek, organizované prostituce a obchodu s lidmi nám připomínají jejich činnost, a tedy i jejich existenci. Podle škod, které působí lidské společnosti, víme, že takoví zločinci opravdu existují.

Boží Slovo, Bible, odhaluje, že Satan je skutečnou osobou, která podobně jako mocný zločinec dohlíží na to, aby se prostřednictvím ‚lživých znamení‘ a ‚nespravedlivého podvodu‘ dělo to, co si přeje. Bible o něm říká, že „se stále proměňuje v anděla světla“. (2. Korinťanům 11:14; 2. Tesaloničanům 2:9, 10) Ďáblova existence také může být rozpoznána ze škod, které působí. Pro většinu lidí je však těžké věřit v nějakou neviditelnou zlou bytost. Než prozkoumáme podrobněji, co o Ďáblovi říká Bible, podívejme se na některé mylné názory, které mnoha lidem brání přijmout myšlenku, že je skutečnou osobou.

▪ „Jak by mohl milující Bůh stvořit Ďábla?“ Bible ukazuje, že Bůh je dobrý a dokonalý. Proto se nezdá být logické, že by stvořil nějakou zlou a lstivou bytost. A podle Bible opravdu nikoho takového nestvořil. Naopak je tam o Bohu řečeno: „Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ (5. Mojžíšova 32:4; Žalm 5:4)

Může však nějaká bytost, kterou Bůh stvořil dokonale, jednat špatně? Ano, protože Bůh své tvory neudělal jako roboty, ale dal jim svobodnou vůli — schopnost dělat vlastní rozhodnutí. Dokonalá inteligentní bytost se tedy může rozhodnout, zda bude konat dobro, nebo zlo. Ve skutečnosti pouze skutky jedince se svobodnou vůlí, ať člověka nebo duchovního tvora, mohou být posouzeny jako morálně dobré nebo špatné.

Je zřejmé, že Bůh nemohl dát svým tvorům v mravním ohledu svobodu a zároveň jim zabránit v páchání zla, když se pro to rozhodnou. O tom, že svobodnou vůli lze zneužít, mluvil Ježíš, když řekl o Ďáblovi: „Nestál pevně v pravdě.“ (Jan 8:44) Z tohoto výroku vyplývá, že ten, kdo se stal Ďáblem, byl původně dokonalou duchovní osobou, která po určitou dobu ‚stála v pravdě‘. * To, že Jehova Bůh stvořil bytosti se svobodnou vůlí, bylo projevem jeho lásky a důvěry. (Viz rámeček  „Může dokonalý tvor svou dokonalost ztratit?“ na straně 6.)

▪ „Ďábel je Božím služebníkem“ Někteří lidé  se domnívají, že tuto myšlenku Bible naznačuje v knize Job. Výrok, že Ďábel byl ‚na toulce po zemi‘, odkazuje podle jednoho biblického komentáře na úlohu starověkých perských vyzvědačů, kteří ve službách krále cestovali zemí a podávali mu zprávy. (Job 1:7) Pokud by však Ďábel byl vyzvědačem sloužícím Bohu, proč by mu musel vysvětlovat, že přichází „z toulky po zemi“? Kniha Job rozhodně Ďábla nevykresluje jako Božího spojence, ale nazývá ho Satanem, což znamená „Odpůrce“. Tím ukazuje, že jde ve skutečnosti o hlavního Božího protivníka. (Job 1:6) Kde se tedy vzala myšlenka, že je Božím služebníkem?

Už v prvním století n. l. vykreslovaly židovské apokryfní knihy Ďábla jako někoho, kdo se dohaduje s Bohem, ale přesto je mu podřízen. Ve své knize Mephistopheles historik J. B. Russell uvádí, že protestantský reformátor Martin Luther považoval Ďábla, za „nástroj, jako je vinařský nůž nebo motyka, který Bůh používá při péči o svou zahradu“. Russell dodává, že „motyka nachází potěšení v ničení plevele“, ale zůstává v Boží mocné ruce, takže vykonává Boží vůli. Lutherovo učení, které později přijal  také francouzský teolog Jan Kalvín, uráželo smysl pro právo mnoha věřících. Copak by mohl milující Bůh zlo nejen připouštět, ale také působit? (Jakub 1:13) Tato nauka spolu s hrůzami 20. století přispěla k tomu, že dnes mnoho lidí v Boha ani v Ďábla nevěří.

▪ „Ďábel je pouze princip zla“ Pokud bychom Ďábla považovali za pouhý princip zla, některé biblické pasáže by byly nesrozumitelné. Například s kým vedl Bůh rozhovor zaznamenaný u Joba 2:3–6? Mluvil s nějakým abstraktním zlem v Jobovi, nebo dokonce sám se sebou? Chválil by Bůh v jednom okamžiku Jobovy vynikající vlastnosti a vzápětí by ho zkoušel nějakým principem zla? Kdybychom Bohu připisovali takový způsob myšlení, vlastně bychom z něj dělali jakousi zvrhlou bytost a opomíjeli, že „v [něm] není nespravedlnost“. (Žalm 92:15) Bůh naproti tomu odmítl ‚napřáhnout svou ruku‘, aby Jobovi uškodil. Je zjevné, že Ďábel není nějakým principem zla ani temnou stránkou Boží osobnosti, ale duchovní osobou, která se z vlastního rozhodnutí postavila proti Bohu.

Kdo je skutečným vládcem světa?

Mnoho lidí má dnes pocit, že věřit v Ďábla je staromódní. Když však jeho působení nevezmeme v úvahu, není možné uspokojivě vysvětlit, proč je kolem nás tolik zla. Snahy popírat existenci Ďábla ve skutečnosti vedly k tomu, že mnoho lidí zavrhlo Boha a spolu s ním i veškeré morální zábrany.

„Nejzáludnější ďáblovou lstí je přesvědčovat vás, že ďábel neexistuje,“ napsal v 19. století básník Charles-Pierre Baudelaire. * Tím, že Ďábel skrývá svou totožnost, ve skutečnosti vzbuzuje pochybnosti o existenci Boha. Pokud by totiž Ďábel neexistoval, mnozí lidé by se domnívali, že za všechno zlo je odpovědný Bůh, a ztráceli by v něj víru. A není to snad přesně to, co Ďábel chce?

Stejně jako vůdce organizovaného zločinu skrývá Ďábel svou totožnost s určitým záměrem. S jakým? Bible odpovídá takto: „Bůh tohoto systému věcí zaslepil mysl nevěřících, aby ji neprozářilo osvícení slavnou dobrou zprávou o Kristu, který je Božím obrazem.“ (2. Korinťanům 4:4)

Zbývá zodpovědět ještě jednu důležitou otázku. Jak se Bůh s touto šedou eminencí, která stojí za veškerým zlem a utrpením, vypořádá? O tom pojednává následující článek.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 5]

Je Ďábel Božím služebníkem, nebo protivníkem?

[Rámeček a obrázek na straně 6]

 Může dokonalý tvor svou dokonalost ztratit?

Dokonalost, kterou inteligentní bytosti od Boha dostaly, neznamenala, že měly absolutní svobodu. Adam musel respektovat přírodní zákony. Nemohl například jíst hlínu, štěrk nebo dřevo, aniž by si tím ublížil. A kdyby ignoroval gravitační zákon a skočil z vysokého útesu, zemřel by nebo by se vážně zranil.

Podobně nemůže žádná dokonalá bytost, ať lidská či andělská, překračovat morální hranice stanovené Bohem, aniž by se vystavila škodlivým následkům. Když inteligentní tvor zneužije svou svobodnou vůli, snadno začne chybovat a hřešit. (1. Mojžíšova 1:29; Matouš 4:4)