Přejít k článku

Přejít na obsah

3. ČÁST

Pocit křivdy – když máme „příčinu ke stížnosti“

Pocit křivdy – když máme „příčinu ke stížnosti“

„Jedna sestra mě obvinila, že jsem jí ukradla peníze, a ostatní ve sboru se to dozvěděli. Někteří se mě zastávali, ale jiní mě taky začali podezírat. Ta sestra pak zjistila, že jsem jí žádné peníze nevzala, a omluvila se mi. Já jsem ale cítila, že to, čím jsem si kvůli ní prošla, jí prostě nikdy nedokážu odpustit.“ (Linda)

MOŽNÁ by ses na místě Lindy cítil podobně. Některé křesťany chování druhých rozladilo natolik, že to mělo vliv na jejich duchovní život. Bylo to tak i v tvém případě?

Může nás někdo „oddělit od Boží lásky“?

Je pravda, že odpustit někomu, kdo tě zranil, může být velmi těžké. Možná si říkáš, že křesťané by přece měli jeden druhého milovat. (Jan 13:34, 35) Pokud ti tedy někdo ve sboru ukřivdil, můžeš prožívat hluboké zklamání a citovou bolest. (Žalm 55:12)

Jak ukazuje Bible, občas se stává, že má jeden křesťan vůči druhému „příčinu ke stížnosti“. (Kolosanům 3:13) Když to ale potká nás osobně, může pro nás být dost těžké se s tím srovnat. Co nám pomůže? Zamysli se prosím nad třemi myšlenkami z Bible:

Náš nebeský Otec ví, co prožíváš. Jehovovi nic neunikne. Ví proto i o každé křivdě, kterou jsi zažil, a o bolesti, kterou ti to působí. (Hebrejcům 4:13) Jehova s tebou soucítí. (Izajáš 63:9) Nikdy nedovolí, aby tě „soužení nebo tíseň“ nebo cokoli jiného – včetně tvých spoluvěřících – dokázaly „oddělit od Boží lásky“. (Římanům 8:35, 38, 39) Ani ty proto nedovol, aby tě jakákoli věc nebo jakýkoli člověk oddělili od Jehovy.

Odpustit neznamená schvalovat. Když odpustíš někomu, kdo ti ukřivdil, neznamená to, že bys jeho jednání zlehčoval, ospravedlňoval nebo omlouval. Ani Jehova hříchy neschvaluje. Je ale ochotný je za určitých podmínek odpouštět. (Žalm 103:12, 13; Habakuk 1:13) Když nás povzbuzuje, abychom druhým odpouštěli, vlastně nás prosí, abychom ho napodobovali. On totiž „nebude na neurčitý čas rozezlený“. (Žalm 103:9; Matouš 6:14)

Když se zbavíš negativních pocitů, uleví se ti. Představ si, že zvedneš nějaký menší kámen a držíš ho v natažené ruce. Ze začátku bys s tím asi neměl žádný problém. Ale co kdybys ho měl držet delší dobu? Jak dlouho bys to vydržel? Několik minut? Hodinu? Nebo déle? Dříve nebo později by tě ruka určitě začala pořádně bolet. Kámen by samozřejmě vážil pořád stejně, ale čím déle bys ho držel, tím těžší by se zdál. Stejné je to s negativními pocity vůči druhým. Čím déle je v sobě chováme, tím víc si ubližujeme. Není proto divu, že nás Jehova povzbuzuje, abychom se jich zbavili. Je to pro naše dobro. (Přísloví 11:17)

Když se zbavíš negativních pocitů, uleví se ti

„Měla jsem pocit, jako by Jehova mluvil přímo ke mně“

Co Lindě pomohlo, aby sestru, která jí ukřivdila, úplně neodepsala? Mimo jiné přemýšlela o tom, proč podle Bible máme odpouštět. (Žalm 130:3, 4) Nejvíc na ni zapůsobila myšlenka, že když odpouštíme druhým, Jehova je ochotný odpouštět nám. (Efezanům 4:32–5:2) Linda říká: „Měla jsem pocit, jako by Jehova mluvil přímo ke mně.“

Za nějakou dobu se dokázala svých negativních pocitů zbavit. Sestře odpustila, staly se z nich kamarádky a Linda dál věrně slouží Jehovovi. Můžeš si být jistý, že Jehova ti chce pomoct, abys to dokázal i ty.