Hodně lidí včetně těch, kteří se hlásí ke křesťanství, si myslí, že biblický pohled na sex a manželství je zastaralý. Některé církve ve snaze jít s dobou změnily to, co učí v oblasti morálky. Má tedy dnes ještě význam řídit se biblickými normami chování? Ano. Podívejme se na několik důvodů, proč to tak je.

 Člověk byl stvořený tak, že si potřebuje nechat radit od Boha. V Bibli se píše: „Není na člověku, aby si určoval cestu. Ten, kdo jde, ani nedokáže řídit své kroky.“ (Jeremjáš 10:23) Od Boha Jehovy a sice máme schopnost rozhodovat se, ale právo určovat, co je správné a co špatné, nám nedal. V tom se máme spoléhat na něj. (Přísloví 3:5)

 Boží zásady ohledně morálky jsou zapsané v Bibli. Proč jsou pro nás tak užitečné? Všimněte si následujících dvou důvodů.

•   Bůh nás stvořil. (Žalm 100:3) Přesně ví, co potřebujeme, abychom byli zdraví a spokojení po fyzické, duševní i citové stránce. Taky ví, jaké následky si poneseme, když budeme jeho morální zásady ignorovat. (Galaťanům 6:7) Navíc pro nás chce jenom to nejlepší. V Bibli Jehova říká: „Jsem tvůj Bůh, který tě vyučuje k tvému dobru a vede tě cestou, po které bys měl jít.“ (Izajáš 48:17)

•   Naše přání a pocity nás můžou vést špatným směrem. Spousta lidí si myslí, že dokážou rozeznat, co je správné a co špatné, podle toho, co jim říká jejich srdce. Bible ale varuje, že „srdce je zrádnější než cokoli jiného a je schopné všeho“. (Jeremjáš 17:9) Když se nenecháme vést Boží moudrostí, naše touhy nás povedou k jednání, kterého později budeme litovat. (Přísloví 28:26; Kazatel 10:2)

 Ne. V Bibli je pravda o tom, jaký Bůh je a jak si přeje, abychom se chovali. (1. Korinťanům 6:9–11; Galaťanům 5:19–23) Chce, aby se tyhle informace dostaly ke všem lidem. (1. Timoteovi 2:3, 4) Každý křesťan, který druhé učí o Bohu, se musí držet toho, co říká Boží slovo. (Titovi 1:7–9)

 Hodně lidí, kteří se nechtějí chovat podle biblických morálních norem, si raději hledají náboženské učitele, „kteří jim budou říkat to, co chtějí slyšet“. (2. Timoteovi 4:3) Boží slovo ale obsahuje tuto vážnou výstrahu: „Běda těm, kdo říkají, že dobré je špatné a špatné je dobré.“ (Izajáš 5:20) Je jasné, že náboženské představitele, kteří neučí přesně to, co Bible říká, že je správné a nesprávné, bude Bůh volat k zodpovědnosti.

 Ne. Ti, kdo se chtějí líbit Bohu, se řídí příkladem a učením Ježíše Krista. Ten své učedníky vedl k tomu, aby druhé nesoudili. Měli se ke všem chovat s úctou a mít je rádi. (Matouš 5:43, 44; 7:1)

 Ježíš lidi učil, aby Boží morální normy dodržovali ve svém osobním životě. Zároveň ale měli počítat s tím, že ne všichni se jimi budou chtít řídit. (Matouš 10:14) Křesťané nedostali od Ježíše žádné oprávnění k tomu, aby politickými nebo jiným prostředky nutili druhé přijmout Boží zásady za své. (Jan 17:14, 16; 18:36)

 Ti, kdo se snaží žít podle toho, co Bůh považuje za správné, z toho mají užitek už dnes a ovlivní to i jejich budoucnost. (Žalm 19:8, 11) Jak?

•   Jsou šťastnější. (Přísloví 29:6)

•   Mají blízký vztah s Bohem. (Přísloví 3:32)

•   Bůh jim pomáhá v náročných situacích. (Přísloví 11:8)

•   Těší se, že budou na zemi žít věčně. (Žalm 37:29)