Spousta lidí po celém světě, kteří tvrdí, že následují Ježíše Krista, se aktivně zapojuje do politiky. Tím, že podporují nějakou politickou stranu nebo kandidáta, se někteří snaží propagovat svoje morální a náboženské názory. Politici zase často využívají různá morální a sociální témata k tomu, aby získali podporu věřících lidí. Není výjimkou, že se náboženští představitelé sami uchází o nějaký politický úřad. A v některých zemích mají určité křesťanské církve dokonce status oficiálního státního náboženství.

 Co myslíte vy? Měli by se následovníci Ježíše Krista zapojovat do politiky? Odpověď se dá zjistit, když se podíváme, jak se k tomu stavěl sám Ježíš. Řekl totiž: „Dal jsem vám … příklad, abyste i vy jednali tak, jak jsem já jednal s vámi.“ (Jan 13:15) Takže jaký příklad nám dal, pokud jde o politiku?

 Ne. Ježíš se do politických záležitostí nezapojoval.

 Ježíš nechtěl získat politickou moc. Když mu Satan nabídl „všechna království světa“, to znamená kontrolu nad všemi lidskými vládami, odmítl to. (Matouš 4:8–10) a Jindy se ho lidé snažili přimět, aby se zapojil do politiky, protože viděli, že by z něho byl skvělý vůdce. V Bibli se píše: „Ježíš si uvědomil, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, a tak znovu odešel sám na horu.“ (Jan 6:15) Ježíš se druhými nenechal přemluvit. Odmítl mít s politikou cokoli společného.

 Ježíš se v politických otázkách nestavěl na žádnou stranu. Židé v jeho době byli například naštvaní, že musí platit daně římské vládě, a považovali to za nespravedlivé. Když po něm chtěli, aby se v otázce placení daní postavil na nějakou stranu, nenechal se do takové politické debaty zatáhnout. Odpověděl jim: „Dávejte císařovy věci císaři, ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:13–17) Takže v té politické otázce zůstal neutrální. Ukázal ale, že daně by se římským úřadům, které zastupovaly císaře, platit měly. Zároveň řekl, že člověk nemusí udělat všechno, co mu vládní představitelé nařídí. To platí v případě, že po něm stát chce něco, na co má právo jenom Bůh, například naši oddanost a uctívání. (Matouš 4:10; 22:37, 38)

 Ježíš propagoval nebeskou vládu, Boží království. (Lukáš 4:43) Právě proto se do politiky nezapojoval. Věděl totiž, že Boží království dokáže to, co žádná lidská vláda – vytvořit na zemi takové podmínky, jaké si Bůh přeje. (Matouš 6:10) Taky věděl, že tohle království nebude vládnout prostřednictvím lidí, ale že lidské vlády nahradí. (Daniel 2:44)

 Ne. Ježíšovi následovníci poslouchali to, co jim řekl: „Nejste částí světa.“ (Jan 15:19) Řídili se jeho příkladem a neměli s politikou nic společného. (Jan 17:16; 18:36) Místo toho se zaměřovali na práci, kterou jim Ježíš dal – kázali a vyučovali o Božím království. (Matouš 28:18–20; Skutky 10:42)

 Křesťané v prvním století poslouchali v první řadě Boha, ale zároveň věděli, že se musí podřizovat i lidským vládám. (Skutky 5:29; 1. Petra 2:13, 17) Dodržovali zákony a platili daně. (Římanům 13:1, 7) I když se do politiky nezapojovali, využívali právní ochranu a služby, které stát nabízel. (Skutky 25:10, 11; Filipanům 1:7)

 Bible jasně ukazuje, že Ježíš ani jeho první následovníci se do politiky nezapojovali. Proto i svědkové Jehovovi po celém světě zůstávají jakožto křesťané úplně neutrální. A stejně jako křesťané v prvním století se věnují práci, kterou jim svěřil Ježíš – kážou „dobrou zprávu o Království“. (Matouš 24:14)