Každý člověk má nějaké jméno. Nebylo by tedy logické, aby měl jméno i Bůh? Mít vlastní jméno a používat ho je nezbytnou součástí mezilidských vztahů. A se vztahem k Bohu je to podobné.

 Bůh sám v Bibli říká: „Já jsem Jehova. To je mé jméno.“ (Izajáš 42:8) Přestože má také mnoho titulů, například „Všemohoucí Bůh“, „Svrchovaný Pán“ a „Stvořitel“, poctil své služebníky tím, že jim dovolil, aby ho oslovovali jménem. (1. Mojžíšova 17:1; Skutky 4:24; 1. Petra 4:19)

 V mnoha překladech Bible se Boží jméno objevuje ve 2. Mojžíšově 6:3, kde je řečeno: „Objevoval jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Všemohoucí Bůh, ale ohledně svého jména Jehova jsem se jim nedal poznat.“

 Někteří odborníci sice dávají přednost variantě „Jahve“, ale tvar „Jehova“ je znám po celá staletí. V hebrejštině, což je jazyk, který se čte zprava doleva, se toto jméno píše v podobě čtyř souhlásek יהוה. Tato čtyři hebrejská písmena se přepisují jako JHVH a říká se jim tetragrammaton.