Mladí lidé se ptají

Má ještě cenu žít?

Každý rok se miliony mladých lidí pokusí o sebevraždu. Tisícům se to podaří. Vydavatelé časopisu „Probuďte se!“ si proto myslí, že je důležité se tomuto námětu věnovat.

„NECH mě zemřít. Bude to pro mě lepší než být naživu.“ Čí to jsou slova? Někoho, kdo nevěřil v Boha? Nebo někoho, kdo Boha opustil? Nebo to řekl člověk, kterého opustil Bůh? Ne. Tato slova pronesl Bohu oddaný, ale silně rozrušený muž jménem Jonáš. * (Jonáš 4:3, Today’s English Version) Bible neříká, že Jonáš si chtěl sáhnout na život. Tato jeho zoufalá prosba nicméně ukazuje na důležitou skutečnost — dokonce i Božím služebníkům se někdy může stát, že je přemůže sklíčenost. (Žalm 34:19)

Někteří mladí lidé prožívají tak hlubokou beznaděj, že nevidí žádný důvod žít dál. Možná se cítí podobně jako 16letá Laura, * která říká: „Už několik let mívám období těžké deprese. Často přemýšlím o sebevraždě.“ Pokud znáš někoho, kdo řekl, že se mu nechce žít, anebo pokud jsi o tom někdy přemýšlel ty sám, co můžeš udělat? Nejprve se podívejme na to, proč takové myšlenky mohou člověka někdy napadnout.

Příčiny beznaděje

Co někoho vede k myšlence, že si sáhne na život? Důvody mohou být různé. Jedním z nich je to, že žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘ a mnoho dospívajících vnímá životní tlaky velmi citlivě. (2. Timoteovi 3:1) Pak je zde také lidská nedokonalost,  která vede k tomu, že někteří se stále zabývají negativními myšlenkami vzhledem k sobě a okolnímu světu. (Římanům 7:22–24) Někdy může být důvodem nějaká forma týrání nebo zneužívání. A v jiných případech se může jednat o zdravotní problém. Z průzkumu v jedné zemi vyplynul důležitý fakt, totiž že více než 90 procent těch, kdo si vzali život, trpělo nějakou duševní nemocí. *

Nikdo samozřejmě vůči problémům není imunní. I Bible říká, že „všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti“. (Římanům 8:22) To se týká i mladých lidí. Může je velmi zasáhnout, když zažijí něco silně negativního, například:

▪ Smrt příbuzného, kamaráda nebo domácího mazlíčka

▪ Konflikt v rodině

▪ Neúspěch u zkoušky

▪ Ukončení romantického vztahu

▪ Zneužití nebo týrání

Pravdou je, že dříve nebo později se v podstatě každý mladý člověk dostane do jedné nebo více situací uvedených výše. Proč se některým daří vyrovnat se s takovými věcmi lépe než jiným? Odborníci říkají, že mladí lidé, kteří chtějí boj vzdát, se cítí totálně bezmocní a mají pocit, že neexistuje žádné řešení. Jinými slovy, tito mladí si myslí, že pro zlepšení své situace nemohou nic udělat a nevidí žádné východisko. Doktorka Kathleen McCoyová řekla redaktorovi časopisu Probuďte se!, že „často tito mladí lidé ve skutečnosti nechtějí zemřít. To, co chtějí, je ukončit své trápení.“

Slepá ulička?

Možná znáš někoho, kdo tak moc ‚chce ukončit své trápení‘, že mluvil o tom, že si vezme život. Co v takovém případě můžeš udělat?

Když je tvůj kamarád sklíčený natolik, že chce zemřít, povzbuď ho, aby někoho požádal o pomoc. Ať už se mu to líbí, nebo ne, řekni o tom ještě někomu z důvěryhodných dospělých. Neboj se, že tím vaše přátelství zničíš. Když o tom řekneš, dáš najevo, že jsi „pravý druh“, který se „narodil pro čas tísně“. (Přísloví 17:17) Můžeš mu zachránit život!

Co když ale myšlenky skoncovat se životem napadají tebe? „Vyhledej pomoc,“ vybízí doktorka McCoyová. „Řekni někomu, jak se cítíš — rodiči, příbuznému, kamarádovi, učiteli nebo duchovnímu —, někomu, komu na tobě záleží, kdo to bude brát vážně, kdo ti naslouchá a kdo pomůže dalším lidem, které máš rád, aby vnímali, co jim chceš říct.“

Když se někomu se svými problémy svěříš, nic neztratíš, naopak získáš. Uvažuj o jednom biblickém příkladu. Spravedlivý Job se v určitém období svého života dostal do situace, kdy řekl: „Má duše rozhodně cítí hnus k mému životu.“ A pak dodal: „Dám průchod své starosti o sebe. Budu mluvit v hořkosti své duše!“ (Job 10:1) Job byl zoufalý a o svých problémech potřeboval mluvit. Určitou pomocí tedy může být to, že se svěříš zralému příteli.

Sklíčení křesťané mají další zdroj pomoci — sborové starší. (Jakub 5:14, 15) Samozřejmě, že když budeš o svých problémech mluvit, tak to neznamená, že úplně zmizí. Může ti to ale pomoct dívat se na ně z určitého nadhledu. A podpora nějakého důvěrného přítele může být právě to, co potřebuješ, abys našel nějaké praktické řešení.

Situace se mění

Když prožíváš úzkost, pamatuj, že bez ohledu na to, jak beznadějně situace vypadá, časem se změní. Žalmista David, který dobře věděl,  co to znamená prožívat těžkosti, se modlil: „Umdlel jsem svým vzdycháním; celou noc zaplavuji své lehátko, slzami zalévám svou vlastní pohovku.“ (Žalm 6:6) V jiném žalmu však napsal: „Změnil jsi mi truchlení v tanec.“ (Žalm 30:11)

Z vlastní zkušenosti David věděl, že problémy se nejen objevují, ale také mizí. Je pravda, že některé z nich se mohou zdát neúnosné — přinejmenším teď. Měj ale trpělivost. Věci se mění, a často k lepšímu. Někdy se mohou problémy vyřešit tak, jak bys to vůbec nepředpokládal. Jindy možná najdeš řešení, které tě dříve nenapadlo. Pamatuj, že zítra může být mnohem líp! (2. Korinťanům 4:17)

Důležitost modlitby

Nejdůležitější je, abys o svých pocitech mluvil s Jehovou v modlitbě. Můžeš se modlit podobně jako David: „Prozkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce. Vyzkoušej mě a poznej mé znepokojivé myšlenky a viz, zda je ve mně nějaká bolavá cesta, a veď mě cestou neurčitého času.“ (Žalm 139:23, 24)

Modlitba není nějaká berlička. Jde o skutečnou komunikaci s tvým nebeským Otcem, který si přeje, abys mu ‚vyléval své srdce‘. (Žalm 62:8) Přemýšlej o těchto základních pravdách, které se týkají Boha:

▪ Dobře ví o tom, co ti působí úzkost. (Žalm 103:14)

▪ Zná tě líp, než se znáš ty sám. (1. Jana 3:20)

▪ ‚Pečuje o tebe.‘ (1. Petra 5:7)

▪ V novém světě ti Bůh „setře . . . každou slzu z očí“. (Zjevení 21:4)

Když jsou příčinou zdravotní problémy

Jak jsme se už zmínili, příčinou sebevražedných myšlenek je často nějaký zdravotní problém. Pokud to tak je v tvém případě, nestyď se vyhledat pomoc. Ježíš uznal, že nemocní lidé potřebují lékaře. (Matouš 9:12) Je dobré, když si uvědomíš, že mnoho zdravotních potíží se dá léčit. A léčba ti může pomoci, aby ses cítil líp.

Bible slibuje, že v Božím novém světě „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24) Než ta doba přijde, snaž se s náročnými situacemi, které prožíváš, vyrovnat co nejlépe. To udělala Heidi, která žije v Německu. Říká: „Občas jsem byla v tak hluboké depresi, že jediné, co jsem si přála, bylo umřít. Teď jsem ale schopná normálně žít, a to díky tomu, že se často modlím a využívám dostupnou léčbu.“ Totéž může pomoci i tobě. *

Jak se můžeš vyrovnat s tím, že sebevraždu spáchal tvůj sourozenec? To bude námětem příštího článku v rubrice „Mladí lidé se ptají“.

Další články z rubriky „Mladí lidé se ptají“ jsou k dispozici na internetové adrese www.watchtower.org/ypb

[Poznámky pod čarou]

K ZAMYŠLENÍ

▪ Říká se, že sebevraždou člověk své problémy nevyřeší, pouze je přenese na někoho jiného. Myslíš si, že to je pravda?

▪ S kým můžeš mluvit o svých pocitech, jestliže prožíváš silnou úzkost?

 [Rámeček a obrázek na straně 29]

PODNĚTY PRO RODIČE

Je znepokojivé, že v některých částech světa se sebevražda mladých lidí stala něčím zcela běžným. Například ve Spojených státech je sebevražda třetí nejčastější příčinou smrti mladých lidí ve věku 15 až 25 let a v posledních dvaceti letech se počet sebevražd mezi dětmi ve věku od 10 do 14 let zdvojnásobil. Nejvíce jsou z mladých lidí ohroženi ti, kdo trpí nějakou psychickou poruchou, ti, kdo se již dřív pokusili vzít si život, a ti, v jejichž rodině někdo spáchal sebevraždu. Mezi příznaky toho, že mladý člověk přemýšlí o sebevraždě, může patřit to, že:

▪ přestává komunikovat se členy rodiny a s přáteli,

▪ mění své stravovací a spánkové návyky,

▪ ztrácí zájem o činnosti, které ho dřív bavily,

▪ výrazně se mění jeho osobnost,

▪ zneužívá drogy nebo alkohol,

▪ zbavuje se věcí, které považoval za cenné,

▪ mluví o smrti nebo se zabývá náměty, které se smrtí souvisejí.

Doktorka Kathleen McCoyová v rozhovoru pro časopis Probuďte se! řekla, že jednou z největších chyb, jakou rodiče mohou udělat, je takové příznaky ignorovat. Říká: „Nikdo si nechce připustit, že jeho dítě se chová zvláštně, takže někteří rodiče takovou myšlenku odmítají. Říkají si, že ‚to přejde‘ nebo že ‚zase přehání‘. Takové uvažování je nebezpečné. Jakýkoli varovný signál je třeba brát vážně.“

Pokud váš syn nebo dcera trpí těžkými depresemi nebo nějakou jinou psychickou poruchou, nestyďte se vyhledat pomoc. A máte-li podezření, že vaše dospívající dítě přemýšlí o tom, že si vezme život, zeptejte se ho na to. Názor, že rozhovor o sebevraždě dítě podnítí k tomu, aby ji spáchalo, je mylný. Mnoha dospívajícím přinese úlevu, když si s nimi rodiče o tomto námětu popovídají. Jestliže tedy vaše dítě přizná, že o sebevraždě přemýšlí, zjistěte, zda už má nějaký plán, a pokud ano, jak podrobný tento plán je. Čím je podrobnější, tím naléhavější je, abyste zasáhli. *

Nepředpokládejte, že deprese odezní sama od sebe. I když se snad zdá, že pominula, nemyslete si, že problém je vyřešen. Někteří odborníci říkají, že právě toto je nejnebezpečnější fáze. Proč? „Když je dospívající v těžké depresi, může být svými pocity ochromen natolik, že na spáchání sebevraždy nemá dostatek energie,“ říká dr. McCoyová. „Jakmile deprese částečně ustoupí, mladý člověk může mít dost síly to udělat.“

To, že v důsledku beznaděje někteří mladí lidé uvažují o tom, že si vezmou život, je smutné. Rodiče a jiní dospělí, kteří o ně mají zájem, by měli ‚mluvit utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘ a poskytnout mladému člověku útočiště a oporu, a to tím, že budou vnímaví vůči varovným signálům a zareagují na ně. (1. Tesaloničanům 5:14)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 28]

Nejdůležitější je mluvit o svých pocitech v modlitbě