Narodil jsem se v jedné vesnici v Sasku v tehdejší Německé demokratické republice (NDR). Doma jsme měli hezkou, láskyplnou atmosféru a rodiče mi vštěpovali morální hodnoty. NDR byla komunistická země, a tak pro většinu lidí v Sasku nebylo náboženství důležité. Prvních 18 let mého života na mě měly velký vliv dvě ideologie: ateismus a komunismus.

Proč mě komunismus oslovil? Protože se mi líbila myšlenka, že všichni lidé jsou si rovní. Navíc jsem věřil, že když se budou všechny věci rozdělovat spravedlivě, zmizí extrémní bohatství a chudoba. A tak jsem se hodně angažoval v komunistické mládežnické organizaci. Když mi bylo 14 let, strávil jsem spoustu času ekologickým projektem, který se soustředil na recyklaci papíru. Město Aue si mé práce natolik vážilo, že mi místní úřad udělil čestné občanství. I když jsem byl ještě poměrně mladý, seznámil jsem se s některými nejvyššími politiky NDR. Byl jsem přesvědčený, že se zaměřuju na správné cíle a že mě čeká skvělá budoucnost.

Pak se můj svět najednou zhroutil. V roce 1989 padla Berlínská zeď a spolu s ní komunistický blok východní Evropy. Zažíval jsem jeden šok za druhým. Brzy jsem zjistil, jak běžná byla v NDR nespravedlnost. Například s lidmi, kteří nepodporovali komunismus, se jednalo jako s podřadnými občany. Jak to? Copak jsme jako komunisté nevěřili, že všichni lidé jsou si rovní? Byly ideály komunismu jenom iluze? Zmocnily se mě silné obavy.

Zaměřil jsem se proto na hudbu a umění. Studoval jsem na hudební škole a chtěl jít na univerzitu. Snil jsem o kariéře hudebníka a výtvarníka. Taky jsem se přestal držet morálních hodnot, které mi vštípili rodiče. Teď pro mě bylo nejdůležitější si užívat, třeba jsem chodil s několika dívkami najednou. Hudba, umění a uvolněná morálka mě ale obav nezbavily. I v obrazech, které jsem maloval, se odrážel chorobný strach. Co přinese budoucnost? A jaký je smysl života?

 Když jsem konečně našel odpovědi, které jsem hledal, byl jsem nadšený. Jeden večer jsem ve škole seděl se skupinou spolužáků a diskutovali jsme o budoucnosti. Byla mezi nimi i Mandy *, která byla svědkem Jehovovým. Řekla mi: „Andreasi, jestli chceš znát odpovědi na svoje otázky o životě a budoucnosti, pořádně prozkoumej Bibli.“

Byl jsem skeptický a zároveň zvědavý. Zvědavost ale zvítězila. Mandy mě upozornila na 2. kapitolu Daniela a to, co jsem si tam přečetl, mě ohromilo. Toto proroctví popisuje, jak po sobě půjdou světové velmoci, tedy vlády, které budou mít velký vliv až do dnešní doby. Mandy mi ukázala i další biblická proroctví, která se týkají naší budoucnosti. Konečně jsem znal odpovědi na své otázky! Ale kdo ta proroctví napsal? Kdo mohl předpovědět budoucnost s takovou přesností? Že by přece jenom existoval Bůh?

Mandy mě seznámila s manželi Horstem a Angelikou, svědky Jehovovými, kteří mi pak pomáhali porozumět Bibli. Rychle jsem zjistil, že svědkové Jehovovi jsou jediná náboženská organizace, pro kterou je důležité Boží jméno Jehova a důsledně ho používá. (Žalm 83:18; Matouš 6:9) Dozvěděl jsem se, že Bůh Jehova lidem dává naději na věčný život v ráji tady na zemi. Žalm 37:9 říká: „Ti, kdo doufají v Jehovu, ti budou vlastnit zemi.“ Líbilo se mi, že tuhle možnost mají všichni lidé, kteří se snaží žít podle Božích morálních zásad zapsaných v Bibli.

Ale byl to docela boj změnit svůj způsob života a začít žít podle Bible. Jako hudebník a výtvarník jsem byl úspěšný a to ze mě udělalo pyšného člověka, takže jsem musel pracovat na pokoře. Navíc pro mě nebylo jednoduché opustit bohémský život. Jsem Jehovovi moc vděčný, že je trpělivý, milosrdný a chápavý k těm, kdo se ze všech sil snaží uplatňovat, co je v Bibli.

Během prvních 18 let života mě formoval komunismus a ateismus, ale pak začala můj život ovlivňovat Bible. To, co jsem se z ní dozvěděl, mě zbavilo obav z budoucnosti a dalo to mému životu smysl. V roce 1993 jsem se dal pokřtít jako svědek Jehovův a v roce 2000 jsem si vzal horlivou křesťanku Tabithu. Co nejvíc času trávíme tím, že druhým pomáháme poznat Bibli. Hodně lidí, se kterými mluvíme, bylo ovlivněno komunismem a ateismem stejně jako já. Přináší mi velké uspokojení, když jim ukazuju, jak můžou poznat Jehovu.

Když jsem se začal scházet se svědky Jehovovými, rodiče z toho byli zděšení. S odstupem času ale viděli, že to má na můj život pozitivní vliv. K mé velké radosti si teď čtou Bibli a chodí na křesťanská setkání svědků Jehovových.

S Tabithou máme hezké manželství, protože se snažíme co nejvíc držet rad, které Bible manželům dává. Například se řídíme biblickou radou, že manžel a manželka si mají být věrní, a to upevňuje náš vztah. (Hebrejcům 13:4)

Už mě neovládá strach ani nemám obavy z budoucnosti. Jsem součástí celosvětové rodiny duchovních bratrů a sester, ve které panuje skutečný pokoj a jednota. Všichni bereme ty druhé jako sobě rovné. Vždycky jsem byl přesvědčený, že tak by to mělo být, a celý život jsem to chtěl zažít.