33. kapitola

Dále zůstávají ostražití

„JEŽÍŠ jasně prohlásil, že žádný člověk nemůže vědět o ‚tom dni‘ nebo ‚hodině‘, kdy Otec přikáže svému synovi, aby ‚přišel‘ zasáhnout proti Satanovu ničemnému systému věcí, a proto se snad někteří lidé zeptají: ‚Proč je tak naléhavé žít v očekávání konce?‘ Je to naléhavé proto, že Ježíš téměř současně dodal: ‚Vyhlížejte, zůstaňte bdělí. . . zůstaňte. . . ostražití.‘ (Mar. 13:32–35)“ — Strážná věž č. 12, 1985 (z 1. prosince 1984, angl.)

Svědkové Jehovovi jsou ve střehu již celá desetiletí. Co vyhlížejí? Čekají, že Ježíš přijde v královské moci, aby vykonal rozsudek nad Satanovým ničemným systémem věcí a aby celé zemi poskytl v plné míře dobrodiní svého královského panství. (Mat. 6:9, 10; 24:30; Luk. 21:28; 2. Tes. 1:7–10) Tito bdělí lidé vědí, že „znamení“ Ježíšovy přítomnosti je patrné od roku 1914 a že nynější systém věcí vstoupil v tom roce do svých posledních dnů. — Mat. 24:3–25:46.

Ježíš však dosud nepřišel jako Vykonavatel rozsudku a Osvoboditel. Jak tedy svědkové Jehovovi pohlížejí na svou nynější situaci?

Jsou si ‚plně jisti‘ svým porozuměním

Jako celosvětový sbor mají ‚plnou jistotu svého porozumění‘. (Kol. 2:2) Nedomnívají se, že rozumějí každé podrobnosti Jehovových předsevzetí. Neustále s otevřenou myslí zkoumají Písma a stále se učí. Ale to, co se učí, nemění jejich zásadní názor na základní pravdy Božího slova. Jsou si ‚plně jisti‘ těmito základními pravdami; uznávají je a přijímají je již řadu desetiletí. Tím, co se učí, se však neustále zlepšuje jejich porozumění tomu, jak určité biblické texty souvisí s celkovým vzorem biblické pravdy a jak mohou oni sami plněji uplatňovat rady Božího slova ve svém životě.

Svědkové Jehovovi mají také „plnou jistotu“, pokud jde o Boží sliby. Mají absolutní důvěru, že žádný z jeho slibů neselže ani v nejmenší podrobnosti a že se všechny splní v Božím ustanoveném čase. Splňování biblických proroctví, které vidí a prožívají, je ujišťuje, že nynější svět je ve svém „čase konce“ a že se Boží slib spravedlivého nového světa brzy uskuteční. — Dan. 12:4, 9; Zjev. 21:1–5.

 Co by tedy měli dělat? „Vyhlížejte, zůstaňte bdělí,“ přikázal Ježíš, „neboť nevíte, kdy je ustanovený čas. Zůstaňte proto ostražití. . ., aby vás, až [Pán] náhle přijde, nenalezl, jak spíte. Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte ostražití.“ (Mar. 13:33, 35–37) Svědkové Jehovovi si plně uvědomují, že je nutné, aby zůstávali ostražití.

Někdy projevovali přílišnou dychtivost, pokud jde o splňování určitých proroctví, ale to nic nemění na tom, že se od první světové války hromadí doklady, že jsme v závěru systému věcí. Je rozhodně daleko lepší být horliví — dokonce i příliš horliví — ve snaze vidět, jak se plní Boží vůle, než duchovně spát a nestarat se o splňování Božích předsevzetí! — Srovnej Lukáše 19:11; Skutky 1:6; 1. Tesaloničanům 5:1, 2, 6.

Co to znamená zůstávat ostražití?

Zůstávat ostražití — Jak?

Ostražití křesťané neskládají ruce do klína a neoddávají se čekání. Naopak! Je nutné, aby zůstávali duchovně ve způsobilém stavu, takže se Ježíš, až přijde jako Vykonavatel rozsudku, také prokáže jako jejich Osvoboditel. (Luk. 21:28) „Dávejte. . . na sebe pozor,“ varoval Ježíš, „aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a silným pitím a úzkostnými životními starostmi a aby na vás náhle, v jednom okamžiku, nepřišel ten den jako léčka. . . Zůstaňte. . . bdělí.“ (Luk. 21:34–36) Bdělí křesťané tedy musí v první řadě dávat ‚pozor na sebe‘, musí dávat pozor, aby každý den žili tak, jak má žít křesťan. Musí si být stále vědomi křesťanských odpovědností a vyvarovat se nekřesťanského jednání, jímž se vyznačuje svět, který „leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19; Řím. 13:11–14) Až Kristus přijde, musí být připraveni.

Kdo skutečně zůstává stále ve střehu, duchovně ve způsobilém stavu? Historická zpráva předložená v předcházejících kapitolách této publikace ukazuje, že to jsou svědkové Jehovovi. Je zřejmé, že berou vážně odpovědnosti spojené s tím, že jsou křesťané. Například za války byli ochotni riskovat uvěznění i smrt, protože si plně uvědomovali povinnost nebýt částí světa a projevovat obětavou lásku jeden druhému. (Jan 13:34, 35; 17:14, 16) Na lidi, kteří je pozorují v jejich sálech Království, při jejich velkých sjezdech nebo i při jejich světské práci, působí dobrým dojmem jejich „znamenité chování“. (1. Petra 2:12) V tomto světě, který ‚za sebou nechal všechen mravní smysl‘, mají dobrou pověst, protože žijí poctivým, morálně čistým životem. — Ef. 4:19–24; 5:3–5.

Zůstávat ostražití však znamená více než jen ‚dávat pozor na sebe‘. Strážný musí oznamovat druhým, co vidí. V této době konce musí ostražití křesťané, kteří jasně vidí znamení Kristovy přítomnosti, ohlašovat druhým  ‚dobrou zprávu o království‘ a musí je varovat, že Kristus zanedlouho přijde a vykoná rozsudek nad tímto ničemným systémem věcí. (Mat. 24:14, 30, 44) Tak pomáhají druhým lidem stát se takovými, aby mohli být ‚osvobozeni‘. — Luk. 21:28.

Kdo oznamováním výstrahy prokazuje, že je ostražitý? Svědkové Jehovovi jsou po celém světě známí tím, že horlivě ohlašují Boží jméno a Království. Kázáním nepověřují nějakou vybranou třídu duchovenstva. Uvědomují si, že kázat je povinností všech věřících. Považují to za neodmyslitelnou část svého uctívání. (Řím. 10:9, 10; 1. Kor. 9:16) K čemu to vede?

Tvoří nyní stále rostoucí sbor miliónů činných členů ve více než 220 zemích po celé zeměkouli. (Iz. 60:22; srovnej Skutky 2:47; 6:7; 16:5.) Některé z nejmocnějších vlád v dějinách lidstva dílo svědků zakazují, dokonce na svědky provádějí razie a vězní je. Svědkové Jehovovi však dále ohlašují Boží Království! Jsou odhodláni jednat stejně jako apoštolové, kteří — když jim bylo přikázáno, aby přestali kázat — prohlásili: „Nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ — Sk. 4:18–20; 5:27–29.

„Stále je očekávej“

Dnešní situace svědků Jehovových se podobá situaci judejských křesťanů v prvním století. Ježíš jim kdysi dal znamení, podle kterého poznají, kdy mají uprchnout z Jeruzaléma, aby unikli zničení. ‚Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak. . . prchejte,‘ řekl Ježíš. (Luk. 21:20–23) O něco déle než za třicet let, v roce 66 n. l., Jeruzalém obklíčila římská vojska. Když se římská vojska náhle bez zjevného důvodu stáhla, judejští křesťané uposlechli Ježíšovy pokyny a uprchli — nejen z Jeruzaléma, ale z celé judejské země — a to do perejského města Pelly.

Tam byli v bezpečí a čekali. Uběhl rok 67 n. l. Pak uplynuly roky 68 a 69. Ale Jeruzalém stále nebyl obklíčen. Měli se vrátit? Ježíš ovšem neřekl, jak dlouho mají čekat. Jestliže se někteří křesťané přece jen vrátili, jistě toho litovali, protože v roce 70 n. l. římská vojska přitáhla znovu v takovém množství, že zapůsobila jako nezadržitelná záplava. Tentokrát se však nestáhla zpět. Naopak, zničila město a pobila více než milión lidí. Jak rádi jistě byli judejští křesťané, že stále čekali na Jehovův ustanovený čas, kdy měl být vykonán rozsudek!

V podobné situaci jsou lidé, kteří jsou ostražití dnes. Plně si uvědomují, že čím hlouběji se ocitáme v přítomném čase konce, tím náročnější bude stále očekávat Ježíšův příchod. Nepřestali však věřit Ježíšovým slovům: „Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud  se to všechno nestane.“ (Mat. 24:34) Výraz „to všechno“ se vztahuje na různé rysy složeného „znamení“. Toto znamení je zřetelné od roku 1914 a vyvrcholí „velkým soužením“. (Mat. 24:21) „Generace“, která v roce 1914 již byla na světě, rychle mizí. Konec nemůže být daleko.

Svědkové Jehovovi jsou plně rozhodnuti zůstat mezitím ostražití, a to s pevnou vírou, že Jehova splní všechny své sliby ve svém náležitém čase! Berou si k srdci Jehovova slova, která Jehova řekl proroku Habakukovi. Zdálo se, jako by Jehova ve druhé polovině sedmého století př. n. l. shovívavě snášel ničemnost v judském království, ale prorokovi o tom řekl: „Zapiš vidění [o tom, že tíživé okolnosti skončí] a jasně je předlož na tabulkách, aby ten, kdo z něho bude nahlas předčítat, mohl číst plynně. Vidění je totiž ještě na ustanovený čas a stále supí ke konci a nepoví lež. I kdyby se [zdánlivě] zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ (Hab. 1:2, 3; 2:2, 3) Podobně se i svědkové Jehovovi spoléhají na Jehovovu spravedlnost a na jeho smysl pro právo, a to jim pomáhá zachovávat rovnováhu a čekat na Jehovův „ustanovený čas“.

F. W. Franz, který byl pokřtěn v roce 1913, výstižně vyjádřil pocity svědků Jehovových. V roce 1991 jako prezident Watch Tower Society prohlásil:

„Naše naděje je jistá věc, a naprosto každému ze 144 000 členů malého stáda se splní měrou, která daleko předčí všechny naše představy. My z ostatku, kteří jsme zde byli v roce 1914, kdy jsme čekali, že všichni půjdeme do nebe, jsme si nepřestali uvědomovat, jakou hodnotu má tato naděje. Ale zastáváme ji stejně pevně jako kdykoli v minulosti a oceňujeme ji tím více, čím déle na ni musíme čekat. Je to tedy něco, co stojí za čekání, i kdyby se mělo čekat milión let. Přisuzuji naší naději větší hodnotu než kdy dříve a nikdy si jí nechci přestat vážit. Naděje malého stáda také poskytuje jistotu, že se naprosto nepochybně splní i očekávání velkého zástupu jiných ovcí a že to předčí naše nejsmělejší představy. Proto pevně vytrváváme až do této hodiny, a vytrváme až do chvíle, kdy Bůh skutečně dokáže, jak věrně plní své ‚drahocenné a velmi velkolepé sliby‘.“ — 2. Petra 1:4; 4. Mojž. 23:19; Řím. 5:5.

Rychle se přibližuje čas, kdy se Kristova přítomnost v královské moci stane jasně patrnou celému lidstvu. Potom ti, kdo byli ostražití, ‚přijmou splnění toho slibu‘. (Hebr. 10:36) Ano, jejich očekávání se splní, a dokonce předčí všechno, ‚co si kdy představovali‘. Jak budou šťastní a vděční, že v závěrečných dnech tohoto ničemného systému věcí právě oni dále zůstávali ostražití a že právě oni horlivě ohlašovali Boží Království!

[Praporek na straně 713]

Jistí, že nynější svět je ve svém „čase konce“

[Praporek na straně 714]

Dávají pozor, aby každý den žili tak, jak má žít křesťan

[Praporek na straně 715]

Kdo oznamováním výstrahy prokazuje, že je ostražitý?

[Praporek na straně 716]

„Přisuzuji naší naději větší hodnotu než kdy dříve a nikdy si jí nechci přestat vážit“ — F. W. Franz

 [Rámeček a obrázek na straně 717]

Zprávy o celosvětovém vydávání svědectví

Rok Země

1920 ....... 46

1925 ....... 83

1930 ....... 87

1935 ...... 115

1940 ...... 112

1945 ...... 107

1950 ...... 147

1955 ...... 164

1960 ...... 187

1965 ...... 201

1970 ...... 208

1975 ...... 212

1980 ...... 217

1985 ...... 222

1992 ...... 229

Celkový počet zemí

Počet zemí se uvádí podle toho, jak byl svět rozdělen na počátku devadesátých let 20. století, a ne podle politického rozdělení, které převládalo například v době, kdy někdejší velké říše ovládaly území, které se nyní skládá z řady nezávislých států.

Rok Sbory

1940 ...... 5 130

1945 ...... 7 218

1950 ..... 13 238

1955 ..... 16 044

1960 ..... 21 008

1965 ..... 24 158

1970 ..... 26 524

1975 ..... 38 256

1980 ..... 43 181

1985 ..... 49 716

1992 ..... 69 558

Celkový počet sborů

Před rokem 1938 se zpráva o celkovém počtu sborů na světě nesledovala důsledně.

Rok Zvěst.

1935 ...... 56 153

1940 ...... 96 418

1945 ..... 156 299

1950 ..... 373 430

1955 ..... 642 929

1960 ..... 916 332

1965 ... 1 109 806

1970 ... 1 483 430

1975 ... 2 179 256

1980 ... 2 272 278

1985 ... 3 024 131

1992 ... 4 472 787

Celkový počet zvěstovatelů Království

Postup při zjišťování počtu zvěstovatelů prošel během dvacátých a počátkem třicátých let řadou změn. Sborové zprávy se posílaly Společnosti každý týden, ne jednou za měsíc. (Měsíční zprávy se začaly podávat až od října 1932.) Podle „Bulletinu“ z 1. ledna 1929 musel ten, kdo se mohl počítat jako pracovník třídy (sborový zvěstovatel), věnovat kazatelské službě nejméně tři hodiny za týden (nebo dvanáct za měsíc). „Ostrostřelci“ (odloučení zvěstovatelé) měli věnovat vydávání svědectví nejméně dvě hodiny týdně.

Rok Průkop.

1920 ......... 480

1925 ....... 1 435

1930 ....... 2 897

1935 ....... 4 655

1940 ....... 5 251

1945 ....... 6 721

1950 ...... 14 093

1955 ...... 17 011

1960 ...... 30 584

1965 ...... 47 853

1970 ...... 88 871

1975 ..... 130 225

1980 ..... 137 861

1985 ..... 322 821

1992 ..... 605 610

Průkopníci

Uvedené údaje zahrnují počet pravidelných průkopníků, pomocných průkopníků, zvláštních průkopníků, misionářů a krajských a oblastních dozorců. Průkopníci byli dříve známí jako kolportéři a pomocní průkopníci jako pomocní kolportéři. Většinou jsou v jednotlivých letech uváděny měsíční průměry.

Rok Bi. st.

1945 ....... 104 814

1950 ....... 234 952

1955 ....... 337 456

1960 ....... 646 108

1965 ....... 770 595

1970 ..... 1 146 378

1975 ..... 1 411 256

1980 ..... 1 371 584

1985 ..... 2 379 146

1992 ..... 4 278 127

Domácí biblická studia

Ve třicátých letech se vedla nějaká studia s jednotlivci, ale důraz se kladl na takové vyučování lidí, aby věděli, jak se mohou sami poučovat, a také na organizování studijních skupin, kam by mohli chodit zájemci z toho území. Když potom někteří jednotlivci projevili opravdový zájem, vedlo se s nimi studium, dokud nebyli pokřtěni. A ještě později přišlo doporučení, aby se s každým člověkem studovalo tak dlouho, dokud nedostane dostatečnou pomoc, aby se mohl stát zralým křesťanem.

Roky Hodiny

1930–1935 ....... 42 205 307

1936–1940 ....... 63 026 188

1941–1945 ...... 149 043 097

1946–1950 ...... 240 385 017

1951–1955 ...... 370 550 156

1956–1960 ...... 555 859 540

1961–1965 ...... 760 049 417

1966–1970 .... 1 070 677 035

1971–1975 .... 1 637 744 774

1976–1980 .... 1 646 356 541

1981–1985 .... 2 276 287 442

1986–1992 .... 5 912 814 412

Celkový počet hodin

Do konce dvacátých let se čas všeobecně nezaznamenával. Způsob počítání hodin prošel řadou změn: Na začátku třicátých let se počítaly jen hodiny věnované vydávání svědectví dům od domu, a ne hodiny strávené na opětovných návštěvách. Zde uvedená zpráva je sice velice působivá, ale jsou to vlastně jen přibližné údaje o tom obrovském množství času, který svědkové Jehovovi věnují dílu ohlašování Božího Království.

Roky Rozšíř. lit.

1920–1925 ....... 38 757 639

1926–1930 ....... 64 878 399

1931–1935 ...... 144 073 004

1936–1940 ...... 164 788 909

1941–1945 ...... 178 265 670

1946–1950 ...... 160 027 404

1951–1955 ...... 237 151 701

1956–1960 ...... 493 202 895

1961–1965 ...... 681 903 850

1966–1970 ...... 935 106 627

1971–1975 .... 1 407 578 681

1976–1980 .... 1 380 850 717

1981–1985 .... 1 504 980 839

1986–1992 .... 2 715 998 934

Rozšířená literatura

V číselných údajích před rokem 1940 nejsou uvedeny, až na nějaké výjimky, rozšířené časopisy, přestože se jich rozšířily milióny. Číselné údaje od roku 1940 zahrnují knihy, brožury a časopisy, ale ne stamilióny traktátů, které se také používají pro podnícení zájmu o poselství o Království. Celkový počet 10 107 565 269 kusů literatury, která byla rozšířena v letech 1920–1992 ve více než 290 jazycích, dokládá, jak pozoruhodné svědectví se vydalo na celém světě.

Rok Přít. Symboly přij.

1935 ...... 63 146 ... 52 465

1940 ...... 96 989 ... 27 711

1945 ..... 186 247 ... 22 328

1950 ..... 511 203 ... 22 723

1955 ..... 878 303 ... 16 815

1960 ... 1 519 821 ... 13 911

1965 ... 1 933 089 ... 11 550

1970 ... 3 226 168 ... 10 526

1975 ... 4 925 643 ... 10 550

1980 ... 5 726 656 .... 9 564

1985 ... 7 792 109 .... 9 051

1992 .. 11 431 171 .... 8 683

Přítomní na Památné slavnosti a ti, kdo přijímali symboly

Dostupné údaje o počtu přítomných na Památné slavnosti jsou do roku 1932 mnohdy neúplné. Někdy se do celkového uveřejněného počtu započítávaly pouze skupiny o 15, 20, 30 a více přítomných. Je zajímavé, že ve většině těch let, z nichž jsou k dispozici nějaké údaje, alespoň někteří přítomní symboly nepřijímali. Do roku 1933 jich bylo asi 3 000.